Vitráže světelné (a tepelné) pohody, okna, skleněné plochy a úspora energie

Z architektonického hlediska jsou velmi nadčasová dřevěná okna. Jejich určitou nevýhodou, třeba v porovnání s plastovými, je však nutnost častější údržby a také vyšší cena. Možná i proto jsou dnes nejrozšířenější okna plastová. Dalším – v daném případě závažným - důvodem mohou být také jejich dobré tepelně izolační vlastnosti. Nosná konstrukce v rámu je u plastových oken ocelová. A je to právě konstrukce, která drží křídlo v požadovaném tvaru. Plast je vlastně jen obal, který zaručuje barevnou a tvarovou stálost. Plastová okna se prakticky nemusí udržovat. Méně rozšířené jsou hliníkové rámy. Typově jde vlastně o obdobu plastových oken - mají vzduchové mezery a těsnění na rámech i křídlech. Jejich výhodou je tvarová stálost, avšak hodí se spíše do moderních staveb, nebo jako varianta zimních zahrad. 

Významnou a nikoli pouze architektonickou roli bezesporu hraje tvar oken. Prakticky už neexistují okna v typových rozměrech, většina se vyrábí na míru.

Průměrná česká (čtyřčlenná) domácnost spotřebuje ročně kolem 25 tisíc kilowatthodin energie (90 GJ). Z toho na vytápění a ohřev vody připadají celé dvě pětiny. Zbývající tři pětiny pak doslova protékají domácností jako voda děravou nádobou. Vždyť jen okna a dveře se na těchto ztrátách podílejí neuvěřitelnými 30 až 45 procenty. Poměrně drahým, ale účinným řešením je výměna klasických oken za okna dvojitě či dokonce trojitě zasklená. Podle odborníků je například roční ztráta tepla přes jeden čtvereční metr jednoduchého zasklení průměrně 475 kWh, při dvojitém se sníží na 238 kWh a při trojitém představuje „pouze“ 154 kWh. Vzhledem k značné hmotnosti těchto oken (váha křídel) se však od trojitého zasklení ustupuje, spíše se používají pokovená skla nebo speciální fólie. Nová dvojitá okna u třípokojového bytu v panelovém domě přijdou na 50 až 70 tisíc korun. Pokud si domácnost nemůže tuto úpravu dovolit, je alespoň dobré před zimou pečlivě utěsnit všechny skuliny, jimiž teplo může unikat. Kritickým místem je zejména okolí okenního rámu a zárubní.

Utěsnění

Pod dveře je vhodné použít těsnící prahy a spáry mezi okenním rámem a zdivem vyplnit tmelem, silikonem nebo montážní pěnou. Pak stačí vyčistit prostor mezi zdí a rámem a vzniklou mezeru přetěsnit například vypěňovaným polyuretanem. K dispozici jsou i další těsnící materiály, od kovotěsu až po silikonová těsnění (např. SIO, Eurostrip, Sillen nebo Sillen Euro), která se vkládají do drážek okenních rámů nebo se na ně lepí. Náklady se přitom pohybují ve stovkách korun, technicky nejsou nijak složité a práci s nimi zvládne prakticky každý zručnější kutil. Nesrovnatelně dražším řešením je pak montáž zasklení lodžie.

Zasklené lodžie nejenže zvětšují obytný prostor bytu, zajišťují nižší hlučnost a menší prašnost, ale navíc při použití izolačního skla také přispívají k úsporám tepla. Ta mohou v místnosti sousedící s lodžií představovat až 40 %. Počáteční investice (6 m lodžie asi 25 tisíc korun) se na úsporách za teplo vrátí zhruba do deseti let. Stejně jako u oken je však potřeba zvolit správný systém zasklení – rámový nebo bezrámový. První je přirozeně dražší, kromě skla se používá i hliníkový rám. Některé bezrámové systémy kombinují pevná a posuvná skla. Posuvná skla se pohybují v drážkách jako například sklo ve starém příborníku, nebo se sklápějí ke straně a otočí se rovnoběžně s boční stěnou lodžie. 

V parných letních dnech a při extrémně nízkých teplotách je zapotřebí více větrat, dokonce neškodí ani chvilkový průvan. Nestačí tedy otevřít pouze okno v místnosti, ale souběžně i v lodžii. Jinak na lodžii vznikne takzvaný skleníkový efekt (v bytě je vyšší teplota než venku) a výsledkem může být tvorba plísní.