Topit znamená účinně větrat

Podtlakový větrací systém a spárová průvzdušnost

V koupelnách a toaletách tento efekt spolehlivě zastanou ventilátory, v kuchyních pak digestoř s odvodem vzduchu nad střechu domu nebo do fasády. Přepouštění vzduchu z obytných místností k sociálnímu zařízení interiéru svým způsobem zabezpečí mřížky (štěrbiny, průduchy) ve vnitřních interiérových dveřích. Projektanti ovšem jakoby zapomněli na přívod čerstvého vzduchu z exteriéru. Obecně se totiž předpokládá, že ho zajistí výplně otvorů – okna, případně balkónové dveře. Jednou z vlastností moderních okenních systémů, majících vliv na tepelné ztráty, je spárová průvzdušnost. Hodnotu spárové průvzdušnosti však výrobci uvádí jen zřídka. Z hlediska bezpečnosti při užívání spotřebiče a hygieny byly stanoveny požadavky na objem místnosti se spotřebičem a na výměnu vzduchu. Nejmenší požadovaný objem, jedná - li se o bytovou jednotku s více obytnými místnostmi, činí 20 m³, v bytě s jednou obytnou místností pak 50 m³. Je - li nad spotřebičem instalováno odvětrávací zařízení (digestoř), snižuje se tento požadavek o 25%.

Pokud má místnost s plynovým spotřebičem bez odvodu spalin těsná okna a dveře, je potřeba zajistit požadovanou výměnu vzduchu jiným způsobem. Nejjednodušším je nastavení takzvané „čtvrté“ polohy větrání, kdy při určité poloze kliky dojde k mírnému odsazení křídla od rámu a vytvoření spáry. Metodu ovšem nelze považovat za dostatečnou. Mezi další způsoby zvýšení průvzdušnosti oken patří montáž perforovaného těsnění, okenních drážek, systémů otvorů propojující některé komory rámů a křídel a instalace nadokenních větracích kanálů či větracích štěrbin přímo v okenním rámu. Většina těchto systému je vybavena regulací tlakových rozdílů mezi exteriérem a interiérem. Řešením je i zajištění požadované výměny vzduchu prostřednictvím neuzavíratelných větracích otvorů v obvodových stěnách nebo použitím fasádních prvků samočinného přívodu vzduchu. V bytových domech často funguje etážové vytápění - otopná soustava s přímým zdrojem tepla, plynovým kotlem s atmosférickým hořákem a přerušovačem tahu spalin. Ten odebírá vzduch pro spalování přímo z místnosti. Odvod spalin i přívod vzduchu je v takovém případě řešen do fasády nebo do komína.

Nepřímo větratelný prostor je takový, který lze vyvětrat přes sousední větratelnou místnost otevřením propojovacích dveří. Do místnosti s kotlem s atmosférickým hořákem a přerušovačem tahu spalin do příkonu 50 kW musí být zajištěn přívod spalovacího vzduchu 1,6m³/hod na 1 kW příkonu. Požadovaný objem místnosti je 1m³ na 1 kW příkonu. Nejsou - li tyto podmínky splněny, lze například:

• propojit místnost se sousední místností neuzavíratelnými otvory či spárami ve stěně či ve dveřích
• umístit spotřebič do odděleného prostoru s trvalým přívodem vzduchu zvenčí o volném průřezu min. 0,001 na 1kW, min. však 0,02 m²
• zajistit větrání trvalým přívodem vzduchu z venkovního prostoru přímo do místnosti se spotřebičem

Při snaze o snížení energetické potřeby objektů zateplujeme obvodové konstrukce a vyměňujeme okna. Stávající plynové spotřebiče ovšem zůstávají. Tím, že utěsňujeme plášť domu bez dalších úprav ovšem nezabezpečíme nezávislý bezpečný přívod vzduchu pro provoz plynových spotřebičů, vzduchotechnického podtlakového systému ani minimální hygienickou výměnu vzduchu. V interiérech nových a tímto způsobem rekonstruovaných objektech tak vzniká podtlak. Ten ovlivňuje provoz zdrojů tepla závislých na tlakových poměrech. Vzduchotechnické zařízení ve spojení s těsnými okny je nuceno přivádět vzduch do interiérů vedlejšími a nepřípustnými cestami, kupříkladu komínovými tělesy. I když není provoz ventilátorů trvalý, potřeba přívodu vzduchu je poměrně velká. Zařízení sociálních místností může nárazově odvádět vzduch v objemovém průtoku až 140 m³/hod., digestoře až 1000 m³/hod. Je potřeba mít vždy na paměti, že objemové množství vzduchu – tak jak je odvětráno - zase musí být do vnitřního prostoru přivedeno zpět.