Okna, střešní nevyjímaje, mají velmi výrazný vliv také na komfort bydlení. Ovlivňují energetickou náročnost a tím také ekonomické ukazatele užívání podkrovních prostorů. Důležitý je výběr konstrukce okna právě podle toho, k jakému účelu bude sloužit.
Sázka na vhodný materiál
Střešní okna se zabudovávají přímo do střešního pláště, proto záleží na kvalitě tohoto stavebního prvku a také na jeho parametrech. K nejznámějším a nejrozšířenějším značkám střešních oken a sortimentu jejich doplňků patří Velux, Prima fenestra, Roto a spousta dalších. Obytné místnosti v podkroví, v půdních vestavbách a střešních nástavbách musí splňovat normy pro přímé denní osvětlení. Střešní okna zde slouží rovněž k větrání a do značné míry přispívají i k vytápění prostoru slunečním zářením. Při výběru vhodné výplně stavebního otvoru (tedy i střešního okna) je tedy nutné zaměřit se v první řadě na materiál. Výběr se mimo jiné podřizuje stupni vlhkosti podkrovního prostoru. Dřevěná střešní okna lze proto bez problému osazovat v místnostech s běžnou vlhkostí v rozmezí od 40 do 60 %. Zatímco plast mění své rozměry (ve všech směrech řádově pouze v procentech) v závislosti na teplotě okolí, dřevo „pracuje“ (v šířce a tloušťce v procentech, v délce jen v setinách až desetinách procenta) zejména vlivem vlhkosti. Rozměry plastových oken stabilizuje jejich ocelová výztuž. Jinou otázkou je tepelná vodivost profilů. Dřevo je poměrně dobrý izolant, ocel naopak dobrý vodič. V zimě jsou proto plastové profily uvnitř místnosti chladnější a v extrémních podmínkách pak dochází ke kondenzaci vodních par a tvorbě plísně kolem okenních rámů. Kovové výztuže při extrémně nízkých a vysokých teplotách způsobují značná pnutí. Plast se smršťuje a roztahuje, dochází ke zhoršení jeho technických vlastností. Stálý kontakt střešního okna s venkovním klimatem způsobuje, že na jeho rozhraní se stýkají teploty vnějšího i vnitřního prostředí. Rozdíl může být až 45 °C. Vnitřní strana zasklení, která zasahuje do interiéru, má výrazně nižší povrchovou teplotu než povrch ostatních materiálů (zdiva, sádrokartonu apod.) Únik tepla stavebními otvory je proto procentuálně nejvyšší.
Zdroj tepla, jistota pohody
Při zpracování návrhu (projektu) na instalaci střešních oken je třeba brát v úvahu tepelnou prostupnost. Zahrnuje úbytek tepla, způsobený konvekcí (prouděním), kondukcí (vedením) a radiací (sáláním). Velikost určuje veličina označovaná jako součinitel tepelného prostupu. Značí se písmenem U (dříve k) a je určena vztahem W.m-2 .K-1. (W = množství tepla, m = plocha okna, K = rozdíl teplot). Čím menší je výsledná hodnota, tím menší jsou tepelné ztráty - normovaná hodnota je U = 1,8 W.m-2K-1, doporučená pak činí U = 1,2 W.m-2K-1 . Převážná většina typů střešních oken má izolační dvojskla se standardním součinitelem prostupu tepla U = 1,1 W.m-2K-1. Výrobci nabízejí okna s izolačním trojsklem se součinitelem tepla U = 0,7 W.m-2K-1. Nezanedbatelným parametrem jsou rovněž solární zisky. Spotřeba tepla na krytí tepelných ztrát okny se snižuje vlivem tepelných zisků ze slunečního záření. Důležité je zde tudíž navržení a praktické provedení (profesionální montáž) vhodných detailů osazení střešního okna do konstrukce střechy s požadavkem na maximální eliminaci tepelných mostů a s tím spojeného rizika povrchové kondenzace i zajištění dostatečného utěsnění všech okenních spár. V této souvislosti je nezbytné zajištění potřebné výměnu vzduchu v místnosti se zabudovanými střešními okny. Toho je možno dosáhnout pomocí větracích elementů zabudovaných přímo v okenních rámech. Není-li jiné řešení, ke slovu by mělo přijít účinné odvětrávání (vzduchotechnika) nebo klimatizace apod. Odborníci navrhují instalaci otopných těles přímo pod výplně okenních otvorů, což se samozřejmě vztahuje i na střešní okna.
Pavel Hluchý
foto archiv autora
Sázka na vhodný materiál
Střešní okna se zabudovávají přímo do střešního pláště, proto záleží na kvalitě tohoto stavebního prvku a také na jeho parametrech. K nejznámějším a nejrozšířenějším značkám střešních oken a sortimentu jejich doplňků patří Velux, Prima fenestra, Roto a spousta dalších. Obytné místnosti v podkroví, v půdních vestavbách a střešních nástavbách musí splňovat normy pro přímé denní osvětlení. Střešní okna zde slouží rovněž k větrání a do značné míry přispívají i k vytápění prostoru slunečním zářením. Při výběru vhodné výplně stavebního otvoru (tedy i střešního okna) je tedy nutné zaměřit se v první řadě na materiál. Výběr se mimo jiné podřizuje stupni vlhkosti podkrovního prostoru. Dřevěná střešní okna lze proto bez problému osazovat v místnostech s běžnou vlhkostí v rozmezí od 40 do 60 %. Zatímco plast mění své rozměry (ve všech směrech řádově pouze v procentech) v závislosti na teplotě okolí, dřevo „pracuje“ (v šířce a tloušťce v procentech, v délce jen v setinách až desetinách procenta) zejména vlivem vlhkosti. Rozměry plastových oken stabilizuje jejich ocelová výztuž. Jinou otázkou je tepelná vodivost profilů. Dřevo je poměrně dobrý izolant, ocel naopak dobrý vodič. V zimě jsou proto plastové profily uvnitř místnosti chladnější a v extrémních podmínkách pak dochází ke kondenzaci vodních par a tvorbě plísně kolem okenních rámů. Kovové výztuže při extrémně nízkých a vysokých teplotách způsobují značná pnutí. Plast se smršťuje a roztahuje, dochází ke zhoršení jeho technických vlastností. Stálý kontakt střešního okna s venkovním klimatem způsobuje, že na jeho rozhraní se stýkají teploty vnějšího i vnitřního prostředí. Rozdíl může být až 45 °C. Vnitřní strana zasklení, která zasahuje do interiéru, má výrazně nižší povrchovou teplotu než povrch ostatních materiálů (zdiva, sádrokartonu apod.) Únik tepla stavebními otvory je proto procentuálně nejvyšší.
Zdroj tepla, jistota pohody
Při zpracování návrhu (projektu) na instalaci střešních oken je třeba brát v úvahu tepelnou prostupnost. Zahrnuje úbytek tepla, způsobený konvekcí (prouděním), kondukcí (vedením) a radiací (sáláním). Velikost určuje veličina označovaná jako součinitel tepelného prostupu. Značí se písmenem U (dříve k) a je určena vztahem W.m-2 .K-1. (W = množství tepla, m = plocha okna, K = rozdíl teplot). Čím menší je výsledná hodnota, tím menší jsou tepelné ztráty - normovaná hodnota je U = 1,8 W.m-2K-1, doporučená pak činí U = 1,2 W.m-2K-1 . Převážná většina typů střešních oken má izolační dvojskla se standardním součinitelem prostupu tepla U = 1,1 W.m-2K-1. Výrobci nabízejí okna s izolačním trojsklem se součinitelem tepla U = 0,7 W.m-2K-1. Nezanedbatelným parametrem jsou rovněž solární zisky. Spotřeba tepla na krytí tepelných ztrát okny se snižuje vlivem tepelných zisků ze slunečního záření. Důležité je zde tudíž navržení a praktické provedení (profesionální montáž) vhodných detailů osazení střešního okna do konstrukce střechy s požadavkem na maximální eliminaci tepelných mostů a s tím spojeného rizika povrchové kondenzace i zajištění dostatečného utěsnění všech okenních spár. V této souvislosti je nezbytné zajištění potřebné výměnu vzduchu v místnosti se zabudovanými střešními okny. Toho je možno dosáhnout pomocí větracích elementů zabudovaných přímo v okenních rámech. Není-li jiné řešení, ke slovu by mělo přijít účinné odvětrávání (vzduchotechnika) nebo klimatizace apod. Odborníci navrhují instalaci otopných těles přímo pod výplně okenních otvorů, což se samozřejmě vztahuje i na střešní okna.
Pavel Hluchý
foto archiv autora
Střešní okno – snad jen vyjma výhledu - plní prakticky stejnou funkci jako okno fasádní. Stavebníci někdy hovoří o střeše jako o páté fasádě.
Množství slunečních paprsků procházejících skrz střešní okno je třeba účinně regulovat. Nejlépe pomocí interiérových žaluzií.
Střešní okno je nejen zdrojem přirozeného denního světla, ale zároveň přispívá k vytápění podkrovních místností.
Už při přípravě projektu je nutné vycházet z platných norem. Montáž vyžaduje vysokou kvalitu, neboť střešní okno může navzdory svým přednostem představovat i spoustu problémů.
22. říjen 2007 www.Living.cz